Helga Hošková-Weissová

Helga Hošková - Weissová (*1929)

V březnu 1939, kdy vznikl Protektorát Čechy a Morava a započalo pronásledování židovského obyvatelstva na jeho území, bylo Helze 9 let. I na ni postupně dopadala jednotlivá protižidovská opatření. Mladá vnímavá dívka si právě začala psát deník, kterému svěřuje své pocity, myšlenky, názory...

V prosinci 1941 byla se svými rodiči zařazena do transportu označeného písmenem „L“ do terezínského ghetta. Svůj deník si bere Helga s sebou a nejen to: protože od malička milovala kreslení, v batohu má také pastelky, vodovky a blok na malování. Společně s maminkou je umístěna v tzv. Drážďanských kasárnách (určeny ženám), tatínek v kasárnách mužských, Sudetských. Zpočátku platil v ghettu přísný zákaz opouštět kasárny a navštěvovat se. Přesto (jako mnoho jiných) Weissovi nařízení několikrát poruší a Helga také posílá tatínkovi obrázek na památku - tatínek reaguje důležitým vzkazem: “Maluj, co vidíš!”. Od té doby vzniká vedle deníku druhý svébytný záznam života 12leté dívky v ghettu - desítky obrázků zachycujících mnohdy drastické scény...

Z deníku se dozvídáme o tom, že v zimě 1941/1942 už vznikají v kasárnách první dětské domovy (“heimy”), které se postupně přemístí do speciálních budov. V létě 1942 se tak Helga stěhuje od maminky do dětského domova na náměstí označeného jako L 410 (pokoj č. 24). Ve volných chvílích pokračuje v psaní deníku a potajmu maluje. Deník i kresby poskytují živý obraz lidského společenství v ghettu. Snahy o jakýsi “normální” život v heimu (slavení svátků, čtení knih, zpívání, organizování tajné školy, nacvičování nebo návštěva divadelních představení) jsou narušovány každodenními traumatickými zážitky: strachem z roztržení rodiny, z transportů na východ, strachem z nemocí, stálým hladem atd.

Zvrat do života rodiny Weissovy přináší podzim 1944 a vlna transportů vypravená z Terezína na Východ, do Osvětimi. Do prvního – údajně pracovního transportu – byl zařazen tatínek Helgy, který své manželce a dceři kladl na srdce, aby se dobrovolně do žádného transportu nehlásily. Když však byl v Terezíně o pár dnů později vyhlášen nový transport a bylo nabídnuto, že se do něj mohou hlásit příbuzní těch, kteří již odjeli, Helga s maminkou se nechaly na seznam zapsat. Stejně jako tatínek se dostaly do vyhlazovacího tábora Auschwitz-Birkenau v Osvětimi. Na rozdíl od tatínka však prošly selekcí a byly zařazeny do práce. V samotné Osvětimi zůstaly jen pár dní a brzy byly deportovány do Freibergu u Drážďan, kde pracovaly v letecké továrně. Transportem smrti putovaly v polovině dubna 1945 do koncentračního tábora Mauthausen. Podmínky v transportu byly otřesné, vězni byli nacpáni v otevřených vagonech, bez jídla. Druhá světová válka vrcholila. I díky tomu vlak na tratích na českém území nabral určité zpoždění. Do Mauthausenu vězni přijeli den poté, co zde byly zničeny plynové komory…

Po osvobození se Helga s maminkou vrací koncem května 1945 do Prahy. V Praze se setkávají s Helžiným strýcem Josefem Polákem, osvobozeným v terezínském ghettu. U něj Helga před transportem na Východ schovala v Terezíně své kresby a deník. Zásluhou strýce tak byly kresby a deník zachráněny a následně navráceny Helze.

Po válce se nadále Helga věnovala kreslení, později odmaturovala na gymnáziu a Státní grafické škole, studovala Uměleckoprůmyslovou školu v ateliéru u prof. Emila Filly a Aloise Fišárka. Občas se vracela k zážitkům z války, ilustrovala též knihy Arnošta Lustiga. Velmi pozitivní vliv na ni měl pobyt v Izraeli v polovině 60. let, kde byla deset týdnů v umělecké kolonii a též procestovala zemi. Tehdy poprvé ožívají její kresby veselými barvami, i když i nadále se do její tvorby pochmurné vzpomínky na mládí a ztracené blízké promítají.

V roce 1991 vytvořila pamětní desku pro shromaždiště v bývalém Radiotrhu v Holešovicích, odkud odjížděly transporty do Terezína. Spolu s dalšími bývalými vězni z ghetta Terezín často přijíždí do Terezína a zúčastňuje se besed při seminářích Památníku Terezín, ať již pro žáky a studenty či pro pedagogy.

Její kresby byly vydány roku 1998 v knize „Zeichne, was Du siehst“ (“Draw What You See”; „Maluj, co vidíš“), její “Deník 1938 - 1945” vyšel v roce 2012.