Po zahájení provozu krematoria v areálu Židovského hřbitova bylo třeba nalézt prostory pro uložení ostatků tisíců obětí. Řešením se stalo zřízení Kolumbária ghetta v kasematech nedaleké lunety, jež byla součástí shromaždiště XXVII Hlavní pevnosti. Na regály v těchto prostorách byly ukládány nejprve dřevěné a záhy pak už jen papírové urny s popelem.
Přístupová cesta ke kolumbáriu začínala průchodem v hrdle reduitu ravelinu XVI, v době ghetta označeného jako blok A III, v němž se nacházely prostory knihovny ghetta pro lékaře s čítárnou a kancelář Kolumbária. Dále pokračovala tzv. suchým příkopem mezi reduitem a valem ravelinu XVI k průchodu, nad jehož bránou byl umístěn hebrejský letopočet „taf-šin-dalet“, tj. židovský rok 5704, podle křesťanského letopočtu období od září 1943 do září 1944. Průchod ústil do suchého příkopu před shromaždištěm XXVII.
V době tzv. zkrášlovací akce připravující ghetto na návštěvu zahraniční delegace byl v hrdle lunety shromaždiště XXVII postaven kamenný pylon s vázou v podobě džbánu na vrcholu. Po obou stranách pylonu se nacházely vstupy do krytých chodeb lunety, vedoucích ke Kolumbáriu umístěnému v jejích kasematech. Kovový pás na podstavci pylonu nesl hebrejský nápis „A setře panovník Hospodin slzu z všeliké tváře...“ (Kniha Izaiášova 25,8).
Prostor u pylonu byl nazván Vzpomínkové místo urnového háje. Denní rozkaz samosprávy ghetta z 20. 10. 1943 povoloval vězňům přístup k němu, nikoliv však do vlastního Kolumbária. Denní rozkaz z 13. 1. 1944 dobu přístupu vymezil na 9:30 až 11:00 denně mimo soboty.
V listopadu 1944 proběhlo v rámci odstraňování stop zločinů spáchaných nacisty vyklizení Kolumbária, které vězni museli provést během několika dní. Menší část uren (asi 3 tisíce) byla zakopána v blízkosti koncentračního tábora v Litoměřicích a větší (asi 22 tisíc) vysypána do řeky Ohře a prázdné urny poté spáleny.
Další informace k historii najdete v sekci "historický přehled".
Stálá expozice:
- Ústřední márnice a pohřební obřady v ghettu
