Krematorium na Židovském hřbitově

Krematorium na Židovském hřbitově v Terezíně vybudovali vězni ghetta na rozkaz táborové komandantury SS a jeho provoz byl zahájen na přelomu září a října 1942. Centrální část objektu vyplňovaly čtyři pece vytápěné naftou, které dodala firma Ignis Hüttenbau z Teplic-Šanova. Přední část sloužila vykládání mrtvých z rakví. Na jedné straně sousedila s pitevnou a na druhé s přístavkem, v němž se nacházelo zázemí pro stráž tvořenou českými četníky, která zde zajišťovala stálou službu, a pro vězně pracující v krematoriu. Těch bylo v době nejvyšší úmrtnosti až osmnáct a střídali se v nepřetržitém provozu. V obdobích nižší úmrtnosti jejich počet klesal až na čtyři. Na chod krematoria většinou dohlížel obávaný příslušník táborové komandantury SS-Scharführer Heindl, ale kontrolu prováděli i táboroví velitelé.

Mrtvoly byly do pecí vsunovány bez rakví, pouze na spodním prknu, k němuž byly připevněny. Vrchní části rakví se tak mohly používat opakovaně. Některé mrtvoly byly před spálením pitvány, aby věznění lékaři mohli zjistit příčinu úmrtí, pokud nebyla zřejmá.

Obsluhy pecí se snažily vyhrnovat ostatky mrtvých jednotlivě a stejně tak je ukládat do uren. Zvlášť těžkým úkolem pak pro ně bylo vybírat z popela úlomky zlata ze zbytků zubních protéz a odevzdávat je příslušníkům komandantury SS.

O kremacích uskutečněných v jednotlivých dnech se vedly denní záznamy a každá urna s popelem byla popsána základními údaji o zpopelněném, které se opisovaly z lístku připevněného k noze zemřelého. Obsahovaly jméno s transportním číslem a příslušným číslem kremačním. Urny byly nejprve ukládány v prostoru zadní části krematoria a poté převáženy do Kolumbária, nacházejícího se v kasematech pevnostního valu naproti Obřadním místnostem a vchodu do Ústřední márnice ghetta. Tisíce uren tam byly uloženy v regálech a komandantura SS mezi vězni vytvářela dojem, že ostatky obětí budou po válce řádně pochovány.

V krematoriu však nebyly zpopelňovány pouze oběti z ghetta. Přiváženy sem byly rovněž mrtví vězni z nedaleké policejní věznice gestapa v Malé pevnosti. Na jejich spalování dohlíželi dozorci z této věznice a přísně dbali na to, aby vězni pracující v krematoriu tyto mrtvé ani nezahlédli. Krev prosakující z rakví a pytlů, do nichž byly mrtvoly uloženy, však dokazovala, že oběti zemřely násilnou smrtí.

V letech 1944 a 1945 sem byli přivážení i mrtví z koncentračního tábora v Litoměřicích, ve kterém v důsledku otřesných pracovních podmínek a epidemií nakažlivých nemocí byla rovněž vysoká úmrtnost. Až od počátku dubna 1945 byli mrtví z tohoto tábora spalováni ve vlastním krematoriu.

Evidence prováděná pracovníky krematoria podchytila na 30 000 obětí, zpopelněných v letech 1942 – 1945.

Další informace k historii najdete v sekci "historický přehled".

Stálá expozice:

  • Úmrtnost a pohřbívání v ghettu Terezín