Dne 24. listopadu 1941 bylo v Terezíně zřízeno tzv. ghetto, koncentrační tábor pro židovské vězně z tehdejšího Protektorátu Čechy a Morava, později i z Německa, Rakouska, Nizozemska, Dánska, Slovenska a Maďarska. Magdeburská kasárna, jak se po okupaci českých zemí nazývala bývalá kasárna Jana Jiskry z Brandýsa, v něm měla zvláštní význam. Byly v nich umístěny kanceláře různých oddělení tzv. židovské samosprávy ghetta, jakož i byty některých vedoucích funkcionářů ghetta. Kasárna byla ale i místem významných kulturních akcí, bohoslužeb, přednášek a shromáždění. Tyto skutečnosti stály u zrodu záměru rekonstruovat tento objekt a využít jej pro muzejní a vzdělávací činnost. Za hlavní těžiště činnosti muzejní části objektu bylo přitom určeno přiblížení kulturního života vězňů, jehož charakter byl v minulosti nezřídka zkreslován.
Transporty, které v letech 1941–1945 přijížděly do Terezína, přivážely mnoho čelných osobností z různých oblastí kultury. Současně mezi vězněnými existoval veliký hlad po kultuře. To přispělo k rozvinutí široké škály kulturních aktivit, svou koncentrací i uměleckou úrovní nesrovnatelných s kterýmkoliv místem v tehdejší Evropě zmítané válkou. Nad všemi vězni byl totiž již předem vynesen rozsudek smrti, a proto byla aktérům i organizátorům kulturních pořadů poskytnuta relativní volnost.
Příprava kulturních akcí byla úkolem židovské samosprávy, jež zajišťovala koncerty, divadelní představení, bohatou přednáškovou činnost a další aktivity. Kulturní život se odehrával, stejně jako veškerý život v ghettu, ve stínu trvalé hrozby transportů, které znovu a znovu odvážely jak protagonisty, tak diváky kulturních akcí do míst hromadného vyhlazování, či na otrockou práci.
Konce války se dožili jen nemnozí z účastníků a pamětníků kulturních aktivit v ghettu. Ti pak pomáhali uchovat odkaz kultury v terezínském ghettu jako svědectví o duchovním odporu těch, kteří byli oběťmi genocidy. Fascinující historie této jedinečné kapitoly v dějinách evropské kultury je poselstvím, které neobyčejně silně promlouvá i k dnešním lidem.
Celé první patro objektu je vyhrazeno stálým expozicím, jež navazují na hlavní expozici v Muzeu ghetta. V levé části výstavního patra je umístěna rekonstrukce ubikace vězňů z doby ghetta, jež je ukázkou hromadného ubytování v typickém terezínském kasárenském objektu. V sousední místnosti byla zřízena expozice „Hudba v terezínském ghettu“, která přibližuje jak význam hudby pro život vězňů, tak i hlavní osobnosti hudebního dění v ghettu. V prostoru expozice se nalézá také studijní kout pro zájemce o hlubší poznání této problematiky. V následujících výstavních prostorách je umístěna expozice „Výtvarné umění v terezínském ghettu“. Jsou v ní vystavena jak díla nejznámějších osobností výtvarné tvorby v ghettu, tak i práce řady dalších méně známých autorů, které ve svém celku podávají nezastupitelné svědectví o životě, nadějích i úzkostech vězňů.
V pravé části výstavního patra byly instalovány expozice „Literární tvorba v terezínském ghettu“ a „Divadlo v terezínském ghettu“. Poslední jmenovaná expozice se nachází na konci chodby naproti rekonstruované ubikaci z doby ghetta, kde prohlídkový okruh expozicemi začíná. Také ona navozuje scénickými prostředky atmosféru života vězňů v podmínkách ghetta, do nějž se návštěvník na závěr výstavního okruhu jakoby znovu vrací.
Soubor stálých expozic doplňuje nejmladší z nich nazvaná „Pravda a lež“, která je věnována natáčení nacistických propagandistických filmů v terezínském ghettu. Je umístěna v prostoru prvního dvora objektu.
Stálé expozice:
- Rekonstrukce vězeňské ubikace z doby ghetta
- Hudba v terezínském ghettu
- Výtvarné umění v terezínském ghettu
- Literární tvorba v terezínském ghettu
- Divadlo v terezínském ghettu
- Pravda a lež. Filmování v terezínském ghettu
Obchod s možností nákupu brožur, knih, CD, DVD a suvenýrů.
Podrobnější informace k historii najdete v sekci "historický přehled".
