Marek Poloncarz
Jedním z dopadů realizace myšlenky o vysídlení Němců a Maďarů z Československa, byla diskriminace, represe a dokonce izolace příslušníků obou menšin. Vznikl celý systém táborů, který tomuto účelu sloužil. Jedním z takových míst se stala rovněž terezínská Malá pevnost.
Téměř ihned po útěku příslušníků SS se objekty bývalé věznice gestapa v terezínské Malé pevnosti staly místem shromažďování zadržených Němců. Zprvu měl tento proces živelný charakter a dohled nad internovanými vykonávali bývalí vězni. Dne 29. 5. 1945 byl celý objekt oficiálně převzat československým ministerstvem vnitra.
Terezínským táborem celkem prošlo zřejmě na 3800 mužů, žen a dětí. Z více než 60% to byly osoby, které před válkou měly československé občanství. Zbytek tvořili převážně Němci, kteří před frontou utíkali z území říše, ale také z jiných evropských zemí.
Tábor měl původně sloužit pro internaci osob, které se těžce provinily na českém národě. Později se jeho hlavním úkolem stal odsun Němců z území Československa. V Terezíně byli skutečně dočasně vězněni váleční zločinci, tvořili však jen velmi malou část internovaných.
V táboře vládly těžké životní podmínky a tuhý režim. Internované hlídali dozorci a početný strážní oddíl. Ubytovací podmínky a strava byly zejména v roce 1945 katastrofální. Většina internovaných byla využívána jako pracovní síla jak přímo v táboře, tak pro různé práce v Terezíně a v mnoha okolních podnicích, statcích a živnostech.
Osud shromážděných v táboře byl různý. Naprostá většina byla předána jiným táborům, sběrným střediskům, věznicím nebo soudům, což v konečném důsledku znamenalo odsun nebo trestní stíhání. Více než polovina Němců soustředěných v Terezíně byla v průběhu let 1946–1947 vyvezena do Německa.
Především vlivem špatných životních podmínek, podvýživy a infekčních nemocí zemřelo v táboře nejméně 548 osob.Osud několika desítek dalších osob nelze uspokojivě vysvětlit. Někteří z nich se však pravděpodobně stali oběťmi násilností páchaných dozorci.
Tábor byl oficiálně zrušen k 1. 1. 1948, ale poslední internovaní odcházeli z Terezína ještě v průběhu února.
Databáze vznikla především na základě archívních pramenů Státního okresního archivu Litoměřice a obsahuje údaje o 3725 osobách, které bez pochyb prošly terezínským internačním táborem. Nezahrnuje 40 mužů zařazených do transportu z pankrácké věznice do Terezína, jejichž jména se v dalších pramenech nevyskytují, dalších 98 osob, jejichž pobyt v Terezíně naznačuje jeden nezcela spolehlivý nebo jen fragmentární pramen, a nakonec 65 trestanců, kteří do Terezína přicházeli v letech 1947 až 1948.